14.-15.dubna 2012 Mosonmagyaróvár
XVI. Mosonmagyaróvári Nemzetközi Makett Kiállítás és Verseny,
VI. Duna Takarék Makett építő kupa
Na letošní šestnáctý Mošón náš natěšený modelářský klub vyrazil spolu se dvěma hosty již podeváté. Dlouho vyhlížená a vyhlášená akce opět nezklamala a už
natrvalo se zabydlela v kalendáři výjezdů po modelářských soutěžích místních i zahraničních.
Po odhodlaných přípravách a sčítání účastníků (jedu - nejedu - zase jedu - a fakt nejedu) se nakonec počet ustálil na 10 lepičích a třech autech. Cesta
po notoricky známé trase uběhla rychle až k obvyklé zastávce v místním Tescu, odkud jsme po výměně korun a eur za domácí měnu dorazili na výstavu, kde
jsme se nejprve začali zajímat o naše ubytování. A tady čekalo první překvapení! Původně avizované studentské koleje nedaleko výstavy byly nahrazeny
zhruba tři kilometry vzdáleným penziónem. Po příjezdu na místo bylo naše lehké zklamání vystřídáno těžkým překvapením! A nutno dodat, že příjemným.
Pokoje na úrovni, doplněné kuchyněmi s nádobím, parkování ve dvoře s altánkem vybaveným nábytkem, co chtít víc. Po vybalení jsme altánek ihned pokřtili
zahajovacím přípitkem (a nezůstalo jen u něj . . .). Miloši myslím, že jsi to letos prováhal . . . ;-)
Jakmile jsme vyřešili bydlení, následoval neméně důležitý krok. Kontrola rezervace v naší tradiční zvěřinové restauraci pro večerní společensko-kulturní
program. Na ten jsme se všichni moc těšili, protože jeden z účastníků naší výpravy avizoval velkolepou oslavu svého důležitého životního jubilea.
Nebudu napínat, stoly byly rezervovány na jméno Petér Odothermál (v této šifře ti důvtipnější z nás poznali jméno našeho náčelníka Petra Odehnala).
Po příjezdu na vlastní výstavu bylo nutno konstatovat, že aula v hlavní budově byla zaplněna modely více než slušně. Jako obvykle se v posledních letech
neustále zvedá počet techniky. Letos se pokles počtu letadel v mých oblíbených dvaasedmdesátinách zastavil a troufl bych si odvážně tvrdit, že jich tu
bylo dokonce více než loni. Na druhou stranu, náš figurkář Pavel hodnotil úbytek vystavovaných postaviček. Já jsem po velmi letmé prohlídce stolů vyrazil
hledat své přátele z Ukrajiny, které jsem objevil naproti přes silnici v budově prodejců. Ostatní se rozptýlili podle chuti mezi stoly s modely či prodejními
stánky. Na celé výstavě se těžko hledal vyloženě špatný model. V podstatě až na výjimky mohl kterýkoliv z vystavených modelů ve své kategorii bodovat,
úroveň prací byla více než vysoká.
U prodejců bylo plno takřka nepřetržitě. Jediným prodejním místem, kde to trochu odsejpalo byl bufet v přízemí. Já jsem se netrpělivě třásl na avizované
raritní odlévané stavebnice KAJUK od našich přátel z východu, které se neprodávají ani v zemi výrobce, natož někde jinde.
Nechci se chlubit, ale stal jsem se možná jediným vlastníkem rezinového modelu bombardéru DB-LK mezi českými modeláři (ještě abych ho tak někdy spatlal
dohromady).
Unaveni prohlížením modelů a prodejních stánků jsme se k večeru stáhli do předem avizovaných připravených pozic. Čechy a Slováky tak oblíbené hospůdky,
kde pokračovalo hodnocení vystavovaných a prodávaných modelů včetně detailních rozborů. Zřejmě únavou (nebo snad tím, že jsme všichni skoro o deset let
starší než když jsme naši restauraci navštívili poprvé) večerní program skončil o něco dříve, než všichni očekávali. Na druhou stranu, o to delší bylo
jeho pokračování v již vzpomínaném zahradním altánku našeho penziónu. . . Milane, ještě jednou za všechny: Všechno nejlepší a ať Ti to lepí!
Druhý den se naše výprava postupně začala drolit - první posádka odjížděla před polednem, druhá se přidala kolem druhé a poslední stateční čekající na
vyhlášení výsledků vyráželi domů kolem páté. A nečekali marně. Náš jako vždy dobrý oddíl dovezl do rodné Třebíče dvě ocenění:
Celou cestu domů klesala teplota z ucházejících jarních maďarských 15°C a my celou cestu uzavírali sázky, kde se zastaví. Rodné město nás uvítalo jemným deštěm a 7°C (a byli mezi námi zapšklí pesimisté, kteří to uhodli naprosto přesně).
Konec dobrý, všechno dobré! Domů se vrátili všichni v pořádku obohacení o další zážitky a chuť zase něco slušného postavit. Za sebe jsem rád, že jsem se setkal se svými přáteli z dalekého Dněpropetrovska a Doněcka (a že také neodjížděli domů s prázdnou, viz 3.místo Jevgenije v kategorii Masters 1/48). Opět se těším, až s naším klubem zase někam vyrazíme. Ale jak jsem zde již jednou konstatoval: "Pánové - Mošón je jen jeden!"
František "RedStar" Švéda, 4/2012
A pár tradičních fotek - nejen z výstavy...
