20.-21.dubna 2013 Mosonmagyaróvár

XVII. Mosonmagyaróvári Nemzetközi Makett Kiállítás és Verseny,
VII. Duna Takarék Makett építő kupa

Letošní sedmnáctá Mošónská výstava byla pro náš klub jasnou jarní jedničkou (jihlavští snad prominou). A letos jsme si ji užili jaksepatří. Byla to naše jubilejní desátá klubová jízda do Maďarska a tak jsme ji také pojali slavnostně. Rozhodli jsme se jet už v pátek a strávit tak v Mošónu prodloužený modelářský víkend. Po počátečních problémech s objednávkou ubytování, kdy všechny naše známé penziony byly obsazeny už v únoru, což se nakonec ukázalo jako velká výhra, jsme na doporučení Andráse Egresiho zvolili neobvyklou nabídku ubytování v nedaleké vísce, necelých 5 kilometrů od místa výstavy a poprvé tak bivakovali mimo vlastní město Mosonmagyaróvár.
Počet přihlášených a opravdových účastníků byl stejný jako loni. Přihlášených bylo 12, zúčastněných 10. Ti zahájili přepravu na místo určení třemi vozy v pátek po třetí hodině odpolední. Celou cestu nás provázel jemný déšť a zamračená obloha. Změna nastala už po projetí bývalého hraničního přechodu Rajka. Najednou se objevilo sluníčko a obloha byla prakticky bez mráčku! Na místě jsme se ocitli kolem šesté a nevycházeli z údivu. Přivítal nás bungalow s pěti útulnými ložnicemi, areál se zahradou, altánem, zahradním posezením, zastřešeným přístavkem vybaveným nábytkem, barem i krbem. Jarní zeleň v zahradě doplňovalo jezírko s dřevěným molem a také i vinný sklípek. Po krátkém hledání dorazil pan domácí, který nás přivítal vlastní pálenkou a jako dárek k večernímu grilování (uhlí ochotně poskytl) přidal asi tak desetikilový bochník chleba (viz. fotografie pod článkem na téma - "můj největší krajíc v životě").
Kolega Pavel tady chtěl společně s kamarády-modeláři oslavit své čtyřicáté narozeniny. Nutno podotknout, že přijel výborně vybaven nejen nápoji, ale i chutnou domácí stravou, kterou jej zásobila jeho drahá polovička. Děkujeme, bylo to vše moc dobré! V pátek jsme rožnění odložili, ale v sobotu už jel zahradní gril naplno. Zřejmě vysíleni sobotní odpolední návštěvou v městských termálních lázních, jsme už večer slavili přece jen trochu méně. I když kolegové z armády, kteří mají speciální výcvik a školení na relaxační techniky typu "turbospánek" - to spíte rychlostí dvě hodiny za hodinu…, tak na Pavlovu whisku ani to nestačilo.
Nutno podotknout, že obě večerní posezení byla velice příjemná a moc jsme si celý pobyt užili. I následné vstávání bylo snesitelné, díky perfektně nachystané a naservírované snídani od paní domácí.
Ale abych nezapomněl. Byli jsme tady také na úžasné modelářské výstavě! Modelů a modelářů bylo víc než dost! Jako obvykle v posledních letech opět přibylo pásů a dělových hlavní, letos se pokles počtu letadel, především ve čtvrtkách, zastavil a myslím, že v některých kategoriích jich bylo snad i více než loni. Figurek se objevilo víc než dost a lodí, aut bylo jako vždycky, což v překladu znamená něco málo po stolech. Na celé výstavě se těžko hledal vyloženě špatný model. V každé kategorii se kromě pár výjimek mohl dočkat ocenění téměř každý. Nejlepší se vybírali těžko.
U prodejců byl jako obvykle nával u Eduardů. Jejich "spitfajrovské overtreesy" byly vyprodávány bleskově. Ale menší "garážoví" prodejci značně prořídli. Těžko soudit, jestli to bylo cenou za prodejní stoly nebo tím, že poslední dobou už tržby horko-těžko pokrývají náklady. Každý jsme si ale nakoupili vše po čem naše modelářské srdíčko toužilo. Asi nejvíce si mnuli ruce prodejci místního bufetu v přízemí nové budovy - fronta na kafe stála nepřetržitě.
V neděli, smutný to den odjezdu, se naše výprava rozdělila na dvě části. První skupina se dvěma vozidly stáhla k domovu hned po obědě a druhá skupina čekala na vyhlášení výsledků s očekáváním případných medailí. A že ocenění si musí každý zasloužit, ví každý, kdo stál v sále a v přívalu maďarských slovíček se snažil zaslechnout své jméno s pověstnou maďarskou výslovností. Jasný důkaz bylo třetí místo Radka Kurky. Ani jeden z nás jeho vyhlašování nezaznamenal. Já jsem vezl do soutěže v kategorii "Masters" 1/48 Airacobru svého kamaráda Evgenije z Dněpropetrovska, který mi model předem poslal poštou (inu - opravdový hrdina). Bohužel se místo ceny dočkal jen lehkého očesání svého výtvoru :-( .

Nyní k našim oceněným :

Jirka Toman 1.místo Fairey Fulmar NF Mk.II v kat. H3 ( 1/48 "ready to fly" - nerozkrytovaná )

Radek Kurka 3.místo L-29 Delfín v kat. EU2 a Ocenění od Budapašťského modelářského klubu

Cestu zpět jsme ještě nakoupili v Tescu tradiční maďarský alkohol a ostatní místní pochutiny. Domů se vrátily všechny posádky v pořádku a se zážitky, které nám ještě dlouho nevymizí z paměti.

František "RedStar" Švéda a Jirka Toman, 4./2013

nahoru