Avia Av-14 / Iljušin Il-14
Jistě nejzajímavějším a dodneška opomíjeným letounem v bývalém Československu, který je spjat s leteckou dopravou i vojenským letectvem
patří bezesporu Iljušin IL-14. Ten byl od roku 1956 do roku 1960 pod označením Avia Av-14 licenčně vyráběn v pražské továrně Avia.
Z celkového počtu 203 vyrobených strojů pro Československé aerolinie a vojenské letectvo, šla také část vyrobených strojů na export do
zahraničí. Mezi neprestižnější dodávky patří bezesporu dodávka devíti kusů výsadkové vrze Av-14T a jedné dopravní Av-14-24 pro indonéské
letectvo a dodávka 4 kusů do africké Guineje pro tamější aerolinie.
Zveřejněním několika fotografií, chceme tento, pro Československo zajímavý letoun připomenout a renomovaným výrobcům plastikových stavebnic
připomenout, že by nebylo marné nad ním zapřemýšlet.
Prvních 12 fotografií představuje civilní dvaatřicetimístnou verzi pod označením Av-14-32.
Další tři fotografie patří první, krátké dopravní verzi Av-14-24 fotografované na letišti Sliač-Kůpele koncem řijna v roce 1959. Krátké Avie byly později přestavěny na nákladní.
Tři fotografie z Ruzyně šedesátých let, které představují nejrozšířenější verzi Av-14-40 v již novém červenobílém zbarvení. Na fotografii z kbelského letiště je vidět vojenská modro-bílá dopravní verze pro dopravu vysokých důstojníků a generálů.
Jedna Avia létala také jako létající laboratoř ve VZLÚ v Praze- Letňanech. Zde při zkouškách motoru M-601 pro známý L-410. Další fotografie představuje exportní stroj do Guineje.
Pro potřeby fotogrametrického snímkování bylo několik strojů přestavěno na verzi FG. První dvě fotografie z Ruzyně, ale představují původní sovětský stroj přestavěný na tuto verzi. Barevná fotografie představuje již naší Avii.
Pro potřeby radioelektronického pozorování vznikly také po dvou kusech verze RT a RTR. Na přiložených fotografiích je verze RTR. Jednotlivé stroje se v detailech od sebe lišily.
Poslední tři fotografie představují nejrozšířenější vojenskou verzi Av-14T pro dopravu výsadkřů a nákladu zde také s úpravou pro polní nosítka.
Poděkování za uveřejnění patří:
Ing Pavlu Šimkovi, Zdeňku Motlidbovi a paní Zdeňce Štěpánkové
Pavel Polach, 5./2010
