Iljušin Il-28 "Beagle"
V únoru tohoto roku jsme si připomněli trochu kulaté výročí. V roce 1955 přistály na přerovském letišti první tři letouny IL-28, které zahájily proudovou éru československého bombardovacího letectva. Během následujících let byly letouny postupně dodávány, aby tvořily výzbroj třech bombardovacích pluků (24.BOLP, 25.BOLP a 29.BOLP) a jedné letky 47.PRZLP.
Letouny byly dodávány ve třech verzích. Ve verzi IL-28B pro bombardovací pluky. Pro cvičné a zaškolovací účely bylo dodáno několik kusů verze UIL-28 s dvojím řízením. Pro průzkumné a pozorovací úkoly byly dodány ve verzi IL-28R. I když letoun v sobě představoval skloubení klasického bombardéru s proudovým letounem druhé generace, začal postupně pro svůj prvotní původ zastarávat. Navíc tomu napomohlo i zavádění nových taktických střel.
Bombardovací pluky byly postupně v našem letectvu rušeny a v roce 1965 bylo bombardovací letectvo jako takové zrušeno úplně. Letouny byly postupně rušeny a zbylé stroje byly přestavovány na radiotechnické IL-28RT, které pak tvořily výzbroj nově vzniklému 10.PRTLO (proti radiotechnický letecký oddíl). I tento útvar byl v roce 1969 zrušen a zbylé letouny byly převedeny k 47.PRZLP, kde tvořily výzbroj radiotechnické letky spolu s letouny Avia Av-14RT a vrtulníky MI-4 a MI-1. Zde také v roce 1973 spolu s ostatními IL-28R dolétaly. Jedno prvenství si však IL-28 udržely po celou dobu používání. Patřily mezi nejlépe dílensky zpracované stroje sovětské konstrukce používané československým letectvem.
Celkové záběry letounu představují spojení klasiky s prvky proudového letounu druhé generace. Na záběrech jsou IL-28B, IL-28R, IL-28RT a UIL-28.
Fotografie draku letounu a podvozku patří radiotechnické verzi (2404), která počátkem devadesátých let stála na letišti Brno-Slatina. Dnes tato mašina stojí ve Vyškovském muzeu. Poslední tři záběry patří polské IL-28R. Erky měly prostornější podvozkové šachty, proto byly motorové gondoly v prostoru šachet vyboulené. Navíc hlavní podvozková kola byla větší a před přistáním byla roztáčena.
Detaily prostoru posádky patří také radiotechnické verzi (2404). Prvních pět fotografií představuje pilotní prostor s vystřelovací sedačkou, následuje prostor navigátora-operátora a posledních pět záběrů patří prostoru střelce-radisty.
Osmadvacítky byly také předváděny na leteckých dnech. Zde IL-28R na leteckých dnech v Ruzyni druhé poloviny padesátých let.
Jeden stroj také létal jako létající laboratoř ve VZLÚ při zkouškách proudových motorů pro cvičné letouny L-29 Delfín (M-701) a L-39 Albatros (Walter Titan AI-25W).
Nejpoužívanější pumovou výzbrojí byly cvičné cementové pumy CCP-70 německého původu. Údržba draku letounu dala pořádnou práci a záklaďáci se určitě nenudili. Detail předního kanónu NR-23. U bombardovací verze byly v přídi dva. "Erka" měla pouze levý a u radiotechnické, přestavované z bombardovací byl pravý kanón demontován a otvor zaslepen. Cvičná UIL-28 létala bez hlavňové výzbroje. Pumovnice silně připomíná konstrukčně pumovnici amerického bombardéru B-25 Mitchell. Na čb. záběrech je vidět doplnění elektroniky na přední straně pumovnice u radiotechnické verze. Předposlední záběr představuje sadu fotografických přístrojů používaných v průzkumné verzi IL-28R.
Poslední záběr ukazuje prostor pumovnice finské IL-28R upravené pro vlek terčů s navijákem umístěným mezi fotopřístroji.
Zveřejněno za přispění ing.Pavla Šimka a Miroslava Lorence. Detailní fotografie poskytl náš spolupracující kamarád ing.Martin Janoušek. Děkujeme.
Pavel Polach, 7./2010
