18.-19.dubna 2009 Mosonmagyaróvár
Pro mě osobně je Mošon tou nejpřitažlivější akcí z celého roku. Velké množství modelů, modelářů a koneckonců i prodejců setkávajících se v malebném maďarském městečku v takřka rodinném prostředí má neopakovatelnou atmosféru a kouzlo. Relativně nedaleko od našich modelářských "brlohů" se každoročně odehrává dle nejen mého názoru největší modelářská akce ve střední Evropě.
Letos nás organizátoři nechali napnuté obzvláště dlouho. Po termínu akce, přípravě či alespoň oznámení dlouho nikde ani stopa. Fámy o tom, že "letos opravdu definitivně ne..." se naštěstí ukázaly jako liché. Takže nakonec opět vyráží třináct účastníků zájezdu (bez dvou, kteří odřekli před odjezdem) ve čtyřech vozidlech na další výpravu do zahraničí. Drobné nedorozumění na cestě, kdy jedno z vozidel plné natěšených lepičů nedodrželo časový harmonogram s domluvenou zastávkou na Rajce a dorazilo do Mošónu sólově před zbytkem výpravy, na chvíli zkazilo atmosféru. Ale poté, co se Jirka vyřval a třikrát uplivl přes pravé rameno na adresu hříšných provinilců, byl zase klid...
Ubytování v "našem" obvyklém penziónu vzdáleného 3,5 kilometru od výstavy a sobotní večeře v naší oblíbené restauraci (letos ji Jiří rezervoval předem...) se stalo také tradiční jistotou v nabitém programu, podobně jako návštěva místních termálních lázní několika z nás.
Letošní ročník doznal několika změn, které ale neměly sebemenší dopad na zdárný průběh výstavy. Pořadatelé poprvé změnili startovné z ceny "zadarmo" na dvě, resp., čtyři eura, slovenští prodejci změnili čísla u cen směrem dolů a místo SK u nich psali takové divné "Éčko" a náš Miloš zase změnil dámský doprovod! Nejvíc mne mrzí ti Slováci. Při nákupech mě totiž fascinovaly jejich přepočty, kdy jsem obchodníkovi z Bratislavy zaplatil cenu napsanou ve forintech, ve slovenských korunách a on mi vrátil drobné v českých. Holt, zas o jeden měnový převod míň...
Ještě jedna věc byla patrná - před budovou v parku vyrostl velký stan s barem a pódiem pro kapelu, okolo se tlačili prodejci poživatin typu grilované maso, langoše, cukrovinky, místní speciality... Dětinové si mohli koupit nafukovací zvířátka nebo se povozit vláčkem od skákacího hradu k vystavené replice německého tanku Tiger. Pořadatelé nabízeli slevové kupónky, poukázky na pivo a speciální menu "Modelshow" do místních hospůdek. Že by dopad "finanční krize"? Pokud se dá věřit statistikám, tak hodnocení by dle zdroje z fóra organizátorů vypadalo takto. Uvádím jen pro nás zajímavé údaje. Na výstavu dorazilo 15 359 návštěvníků a obdivovali 1462 modelů od 741 modelářů z 29 zemí. Ocenění a cen bylo uděleno více než 300. Nakupovat jsme mohli u 76 prodejců. Prodalo se 3 674 porcí jídel, 3450 litrů piva a 369 litrů tvrdého alkoholu...
Krásu modelů si každý zhodnotil sám (dle chuti každého soudruha...). Někdo rád vdolky, jiný zase holky, případně letadla, techniku nebo diorámy. K vidění byla díla pouze krásná, neskutečná a výjimečná, na průměrnou patlaninu jste takřka nenarazili (letos jsem poprvé na výstavu nic nedovezl...). Abych nebyl za náš dobrý oddíl neskromný, přidám chlubení se našimi úspěchy: kromě toho, že jsme dovezli všechny modely tam i zpět v pořádku, navíc Pavel Dvořák skončil v kategorii A22 Truck s Pragou V3S na 2.místě a v kategorii A17 Figures s bustou Kapitán NEMO na 3.místě. A Radek Kurka se svým čtvrtkovým Ju-52/3m dostal zvláštní ocenění, něco jako "DOBRÁ PRÁCE, JEN TAK DÁL CHLAPČE...". Celá naše výprava navíc nafasovala od Andráse Egresiho odznaky, pamětní list a speciální láhev super speciálního modelářského červeného vína, snad to neředí toluenem, s originální vinětou místního modelářského klubu.
Výborná akce s šlapající organizací i zázemím. No, co si přát víc?
Možná snad, že by se tam dalo zajet klidně i dvakrát do roka.
František "Redstar" Švéda
A pár fotek...
