Proudový Jak-23 (S-101).
proudovou éru podle „sovětského vzoru".
Po prvních zkušenostech s letouny Avia S/CS-92, které byly v Československu zkompletovány po válce, bylo v roce 1950 do Československa dodáno
12 nových proudových Jaků-23. Československo se tak stalo prvním zahraničním uživatelem těchto nových strojů.
Tyto letouny tvořily spolu s posledními Turbínami S/CS-92 5.stíhací letku na letišti Mladá, která byla jako samostatná určená pro výcvik prvních
pilotů na proudových letounech. 5.stíhací letka byla v červnu 1951 přetransformována na „Proudové výcvikové středisko letectva“, kde probíhaly
kurzy výcviku proudových pilotů pro další letecké pluky. Na podzim roku 1951 se po zřízení 11.leteckého pluku v Mladé letouny Jak-23, které v
Československu dostaly označení S-101, staly jeho výzbrojí. 11.pluk tím byl přeznačen na 11.letecký stíhací pluk proudový a 13.prosince 1951 se
11.slpp přesouvá na nové působiště, kterým je letiště Žatec. Vzhledem k zhoršující se politické situaci vyvolané únorovým pučem v roce 1948
vzniká na chebském letišti detašovaná jednotka 11.slpp. Tzv. stálá hotovost (SH), kterou tvoří vždy dva letouny S-101. Ty mají zasáhnout proti
eventuálním narušitelům, ale hlavně proti útěkářům. Tato hotovost je zrušená v květnu 1953. Zbylé letouny S-101 jsou od 11.slpp předisponovány
k 51.sslp (samostatný stíhací letecký pluk) zpět do Mladé. Zde jsou používány převážně k předvádění. V létě roku 1953 se S-101 tohoto pluku
zúčastní natáčení propagačního barevného filmu „Modrý den“ společně s tehdy novými letouny MiG-15. Vzhledem k narůstajícímu počtu nových letounů
MiG-15 (S-102) jsou v polovině padesátých let letouny S-101 vyřazovány a předány do Polska, kde ještě několik let létají. Posledním uživatelem
letounů S-101 v Československu je 3.stíhací letecký pluk v Brně.
Fotografie z provozu letounů S-101 snad ani neexistují. Pouze několik fotografií muzeálního stroje a snad jediná provozní fotografie stroje KR-17 od 11.slpp.
Na sovětskou výrobu je drak letounu dílensky pečlivě zpracován. Podvozkové šachty jsou ve velmi dobrém stavu.
Pohonnou jednotku tvořila kopie britského motoru Rolls-Royce Derwent 5 umístěného v přední části trupu. Na záběrech patrný poslední stupeň turbíny.
Na první pohled neohrabaně vyhlížející podvozek, však na ruské poměry asi dost vydržel vzhledem k tomu co všechno musel při výcviku snést.
Trochu neúplný, ale barevně vyvážený pilotní prostor Jaku-23 z krakovského muzea. Kbelský Jak s nevhodně použitou vypalovací barvou v cocpitu a úplná a rozložená palubní deska s přístroji.
Tento walkaround vznikl jako poděkování za excelentně postavený model jehož autorem je Petr Pospíšil (viz. Modelář 1/2014) a výrobcům dvou stavebnic Jaku-23 v měřítku 1:48 (firmě Ciro a Bílek).
Poděkování patří i ing. Martinu Janouškovi a Stanislavu Vystavělovi za cenné informace a detailní fotografie.
Pavel Polach, 6./2014
Náhled printu Jak-23 S-101 (KR-17) - od našeho kamaráda pana Petera Takáče.
